Historie

Na této sekci se pracuje, ale již nyní zde naleznete alespoň článek, který byl připraven pro týdeník Sedmička...

Ústečtí rychlostní kanoisté sbírají medaile už padesát let

Účast na olympijských hrách, medaile z mistrovství světa, několik reprezentantů. To jsou největší úspěchy ústecké rychlostní kanoistiky. Za zmínku jistě stojí i desítky titulů na mistrovství republiky.

Rychlostní kanoistika se v ústecké čtvrti Vaňov provozuje od roku 1936, kdy byla dostavěna Masarykova zdymadla. Ve stejném roce totiž byla postavena i loděnice, ve které kajakáři a kanoisté sídlí dodnes.

Závodit se začalo v roce 1950, kdy vznikl TJ Sokol. „Ale doopravdické závodění začalo až se vznikem Chemičky,“ doplňuje Petr Šolc, který je nyní šéftrenérem mládeže. Úspěchy klubu přicházely v několika etapách, problémem vždy byla generační obměna. „První úspěchy přišly v roce 1960. První mistři republiky byli dorostenec Jindra Zvěřina a Mirek Lála, současný předseda TJ, který vyhrál v mužích. Postupně se to nabalilo kolem Pavla Kvasila, což byl nejúspěšnější závodník v oddílu, byl na olympiádě v Mnichově v roce 1972, třetí na MS na deblu (10 km) v roce 1966 v Berlíně. To byla taková naše generace od roku 1960 do roku 1975. Přivezli jsme asi 40 titulů z mistrovství republiky,“ vzpomíná Šolc, sám několikanásobný mistr republiky na kanoi.

Druhou úspěšnou generaci přinesla 80. léta. Šolc se změnil v trenéra své tehdy desetileté dcery. „Postupně se přidali další. Byla to taková generace našich dětí a jejich kamarádů. V jednu chvíli jich tu bylo asi třicet. Museli jsme koupit autobus, abychom mohli jezdit na závody,“ pokračuje muž s přezdívkou Čombe. Úsměvný komentář ze začátku závodění této generace nalezneme v klubové kronice. „Rok 1984. Jsou poslední, ale jezdí hezky. Chybějí nám lodě, máme čtyři minikajaky na tolik žáků,“ hodnotí trenéři po závodech. I tato generace vybojovala spoustu titulů a medailí na mistrovstvích republiky. „Měli jsme i borce na MS. Na olympiádě byl Pavel Mráz. Asi šest lidí skončilo ve středisku v Dukle, připomíná Šolc klubové úspěchy. „Pak to zase postupně vyšumělo,“ dodává.

V roce 1994 se začala formovat skupina nováčků, kterou měla zpočátku na starosti manželka Lída Šolcová, po menší přestávce se vrátil i Šolc. Během následujících let se i tato generace ukázala jako velmi úspěšná. „Markéta Štorová zajela dokonce medaili na mistrovství světa v Brazílii na čtyřkajaku, páté místo na deblu a na singlu byla šestá. Pak tu byl Honza Roháček, což byl neuvěřitelný talent. Byl 6. a 8. na MS. Ale měl nějaké osobní problémy a skončil. Bára Johnová byla ve 14 letech na MS, jenže ta pak skončila kvůli zdravotním problémům. Tato generace vyjela asi 35 titulů na mistrovství republiky. Konec byl v roce 2005.

Po malé pauze se ve vaňovské loděnici opět začalo pravidelně trénovat. V roce 2008 se vytvořila skupina asi 10 benjamínků ve věku osm až jedenáct let. Věnuje se jim rodinná trenérská trojice. K manželů Šolcovým se přidala jejich dcera, Kamila Kukačková. A aby rodinné dynastie nebylo málo, nejnadějnějším kajakářem je Vilda Kukačka, její syn. „Zpočátku jezdili vzadu, ke konci první sezóny už ale začali být vidět. Teď už pravidelně sbíráme medaile na republikových mistrovstvích,“ informuje Šolc.

Na nedávném mistrovství ČR na krátkých tratích v Račicích posbírali Ústečané čtyři medaile. Dvě Vilda Kukačka a po jedné Áďa Veselá a Adél Vonešová (jméno Adéla se v oddíle objevilo celkem třikrát, proto se každé říká trochu jinak), která na kajaku jezdí teprve od května. „Výsledky byly dobré, některé až překvapující. Vypadá to slušně. Mohla by to opět být dobrá skupina,“ předpovídá trenér. Ani on nezůstal v Račicích pozadu, v kategorii veteránů skončil dvakrát třetí. Dvě medaile, zlatou a stříbrnou vybojoval pro Chemičku i Bedřich Mráz.

Uvidíme, kam až to nadějné ústecké mládí dotáhne. „Chtěl bych se dostat na olympiádu nebo aspoň mistrovství Evropy,“ zasní se pravidelný sběratel medailí Vilda Kukačka, který rodinné prostředí považuje za výhodu. „Samozřejmě na mě můžou být tvrdší. Můžou mě pořádně seřvat. Ale nevadí mi to. Děda mi hodně radí.“ Áďa Veselá si pochvaluje hlavně tréninkové prostředí. „Hlavní je, že jsem mimo město. Je tu výborná parta a dobře se tu trénuje,“ sděluje nadšeně kajakářka, která si nejvíce cení zlaté medaile z Ústeckého kilometru. „Bylo to na deblu s Eliškou Balcárkovou,“ dopňuje.

Pokud byste i vy chtěli přihlásit dítě na tento sport, ve Vaňově ho rádi přivítají. Není potřeba žádné speciální vybavení, vše bude zapůjčeno. Více informací naleznete na klubovém webu www.kanoistika-usti.webnode.cz.

Marcel Voneš